Paní Chen (vpravo) se svojí dcerou. (fotokredit: EpochTimes)

V červnu 2018 navštívila Prahu paní Chen Zhenping, o jejíž případě jsme již informovali dříve. Tentokrát přinášíme její osobní výpověd o pronásledování, kterým prošla v Číně.

Dobrý den. Jmenuji se Zhenping Chen. Jsem praktikující Falun Gongu z Číny, ale momentálně žiji ve Finsku. V roce 1995 jsem dostala rakovinu jater. Podstoupila jsem všechny možné druhy léčby, ale nic nezabíralo. Potom mi jedna kamarádka řekla o Falun Gongu a v tom samém roce jsem se mu začala věnovat. Tím jsem se vyléčila. Falun Gong mi pomohl nejenom k fyzickému zotavení, ale také mne inspiroval k tomu následovat pravdivost, soucitsnášenlivost – tři principy, jak být dobrým člověkem. S Falun Gongem jsem pocítila, že jsem se výrazně pozvedla na duchu.

Ale protože jsem praktikovala Falun Gong, byla jsem Komunistickou stranou Číny podrobena tvrdému pronásledování. Následkem toho byli pod nátlakem i další členové mé rodiny, které režim obral o peníze.

Komunistická strana Číny začala pronásledovat Falun Gong v roce 1999. Režim bezdůvodně zabavil majetek mé rodině a také dva domy patřící mé dceři Zhaoyu Jin. Naše rodinná firma Huijin Co. Ltd. byla vykradena a strana zabavila i bankovní úspory. Bez důvodu nám sebrali dům, diamantové ozdoby, zlato a víc než šest milionů jüanů.

Moje nejmladší dcera Zhaoyu Jin se věnuje Falun Gongu také. Neustále ji sledovali příslušníci ze stranického Úřadu 610 a zastrašovali ji. Kvůli tomu prožila dětství ve strachu. Kvůli perzekuci si mé dvě děti vytrpěly obrovské duševní trauma. Tato opakovaná zranění nejdou vzít zpět.

Mezi lety 1999 až 2015 jsem byla zadržována celkem přes 13 let. Opakovaně jsem byla mučena až na pokraj smrti. Během těchto 13 let jsem byla nucena k otrocké práci, kdy jsem musela ručně vyrábět všechny možné produkty na vývoz, kdy mě bili a kopali. Dlouhodobě mě věznili v malých, temných místnostech, nutili mě konzumovat neznámé léky, 24 hodin denně nám pouštěli z tlampačů hlasitou propagandu, aby nám vymyli mozek, nutili mě dlouho sedět na malé lavičce, při každém uvěznění mi brali vzorky krve, sprostě mi nadávali a jíst a chodit na toaletu jsem mohla jen v krátkých, předem určených časech.

Od roku 1999 do roku 2000 mne Komunistická strana Číny protizákonně zatkla. Byla jsem držena ve vazbě v Zhongshanu v provincii Guangdong. Musela jsem tam vyrábět plastové květiny, paruky a koberce. Dozorci mě mlátili po zádech železnou tyčí. Každý den jsem měla záda krvavá. Někteří praktikující Falun Gongu zkolabovali a byli odtaženi pryč. Z nich se už nikdo nevrátil.

V roce 2001 jsem byla zatčena a následně držena v Ženském pracovním táboře Shiliuhe. V té době se stalo, že jedna praktikující, kterou jsem znala, Sun Guilan, při nucených pracích omdlela. Policisté nařídili dvěma „převychovaným“ praktikujícím, Zhao Xiurong a Meng X, aby Sun odnesly pryč. Když se ty dvě bývalé praktikující později vrátily zpátky do cely, chovaly se naprosto šíleně. Potom, 5. července, když jsme byly venku na dvoře lágru, uviděly jsme bílý minibus čínské státní televize CCTV, jak vjíždí dovnitř. Lidé z CCTV nasadili Sun Guilan oprátku kolem krku a nechali reportéry, ať si pořídí záběry. Pak se v deníku Zhengzhou Daily a dalších novinách objevil falešný článek o tom, jak Sun Guilan spáchala sebevraždu kvůli své víře.

V roce 2002 jsem odjela s nejmladší dcerou do parku Tiantan v Pekingu, abychom tam rozvinuly transparent s nápisem „Falun Dafa je dobrý“. Účelem bylo říct všem kolemjdoucím, že jsme dobří lidé, že praktikující Falun Gongu nejsou takoví, jak se nás snaží vyobrazovat pokřivená propaganda komunistické strany, že bychom zabíjeli lidi a jedli je. Výsledkem bylo, že nás pekingská policie táhla pár desítek metrů po betonové podlaze. Ze zad mi kapala krev. Policisté pálili mou dceru (tehdy jedenáctiletou) cigaretami a fackovali ji.

Potom, co mě dozorci v převýchovném středisku v Zhengzhou každý den mučili, ponořili mě v zimě do ledové vody. Do úst mi nacpali špinavý kus hadru, se kterou se vytírala podlaha, a vzali mě do nemocnice na krevní testy. V průběhu všeho toho jsem měla spoutané ruce. Mladí praktikující Falun Gongu, které dozorci odvedli, se už nikdy nevrátili.

V převýchovném středisku mne Wang Hongtao a další muži mlátili do žeber tak, že mi je zlomili. Proti mučení jsem protestovala hladovkou. Zareagovali tak, že mi kovovými nástroji otevřeli ústa a násilím mne krmili. Prodělala jsem tehdy infarkt myokardu a skoro jsem zemřela. Dceru zavřeli v tom samém středisku na patnáct dnů. Já jsem tam zůstala víc než rok.

Když jsem se na pár měsíců vrátila zpátky domů a spravilo se mi zdraví, znovu nám vpadli do domu a zabavili nám majetek a násilím mě odvedli do Ženského pracovního tábora v Shiliuhe. Ve vězení mě nutili vyrábět koberce a různé výrobky na vývoz. Od jednoho policisty jsem se dozvěděla, že policie dostává za zatčení praktikujících Falun Gongu prémie ve výši 5–20 tisíc jüanů.

Opakovaně se mi snažili vymýt mozek, bili mě, nadávali mi a dozorci nařídili dvěma drogově závislým vězeňkyním (jedna z nich se jmenovala Jinyu Fu), aby mne monitorovaly a mučily mě, což dělaly pomocí svěrací kazajky. Noc předtím Fu umučila k smrti za pomoci takové kazajky jinou praktikující (Shimei Sun). Vedení lágru ale rodině sdělilo, že se ta žena oběsila, a nedovolilo jim jít se podívat na ostatky. Sunina smrt měla na Fu obrovský dopad. Nakonec se rozhodla, že mě takto mučit nebude. Později se mi svěřila, že mučením praktikujících Falun Gongu si mohou snížit trest o tři měsíce.

Během mého věznění v Shilihe jsem opakovaně viděla dozorce, jak odvádějí mladé ženy z Falun Gongu. Tyto praktikující se už nikdy nevrátily. Teprve později jsem si ověřila, že domů propuštěny nebyly. Oficiálně jsou prohlášeny za zmizelé.

Znovu jsem zahájila hladovku a znovu jsem prodělala infarkt myokardu. Z úst mi vycházela pěna. Vězení nechtělo, abych zemřela, a tak dali vědět mé dceři, ať si pro mě přijde. Pár měsíců jsem strávila doma, ale pak mne opět zadrželi a vstrčili do detenčního centra v městské čtvrti Maocang v Zhengzhou. Snažili se mě násilím přimět, abych se vzdala svého přesvědčení, a polévali mě v zimě venku ledovou vodou, při minus deseti stupních. Zamkli mě v betonové místnosti, kde byla jen sláma a myši. Mučili mě, dokud jsem neztratila vědomí, a pak mě odhodili u cesty. Dcera si mě přijela odvézt.

Poté jsem byla pod dohledem policistů z ulice Fengchan a Úřadu 610. Nesměla jsem vycházet z domu. V roce 2008 se v Pekingu pořádaly olympijské hry. Komunistická strana Číny mne znovu nechala bezdůvodně zatknout. Odvedli mě do Vazební věznice č. 1 ve městě Zhengzhou, kde jsem byla nucena kompletovat zapalovače. Z hliníkových plátků mi několikrát rozpraskaly nehty. Denně jsem musela sestavit přes 3 000 zapalovačů, jinak bych nedostala najíst a musela bych celou noc stát v pozoru. Po téměř ročním pobytu mne bez soudního řízení odsoudili k osmi letům odnětí svobody a přesunuli mě do Ženské věznice města Xinxiang.

Během těch osmi let jsem byla téměř šest let zavřená v malé místnosti, kde nebylo žádné světlo. Dozorci mě a ostatní praktikující Falun Gongu a také další vězeňkyně krmili neznámými pilulkami, o čemž si vedli záznamy. Později jsem se od dozorců dozvěděla, že věznice spolupracuje s farmaceutickými společnostmi a některé vězeňkyně jsou používány na testování léčiv. A zase byly odváděny praktikující, které se nikdy nevrátily.

Přestože jsem neměla důkazy, že praktikující mizí kvůli násilným odběrům orgánů, všechny praktikující Falun Gongu byly čtyřikrát do roka posílány na lékařské prohlídky a testy krve a čas od času se stávalo, že prostě zmizely.

Ve vězení jsem měla dovoleno použít toaletu pouze jednou denně na 5 minut a na jídlo jsem měla také jen 5 minut. Nikdo mě nesměl navštívit. Dvěma obhájcům, kteří se zabývali lidskými právy a kteří mě zastupovali – Shihui Liuovi a Subin Liovi, bylo odebráno povolení k provozování právnické praxe. Obhájci Liuovi zlomili nohu a od té doby se s ním má dcera nemohla zkontaktovat.

Dcera posílala každý měsíc do věznice 400–500 jüanů, šaty a další věci, ale ke mně se nikdy nic nedostalo. V roce 2013 mě mučili a pod velkým tlakem jsem se zlomila. Přinutili mě napsat, že už nebudu dělat Falun Gong, a na vězeňských shromážděních mě nutili očerňovat Falun Gong a jeho zakladatele. To mělo na mou psychiku ohromně negativní vliv a zažívala jsem obrovskou vnitřní bolest. Kvůli lékům jsem nemohla jasně uvažovat, rozlišovat věci a zhoršovala se mi paměť. Také jsem měla velké vnitřní krvácení. Nakonec mne převezli do civilní nemocnice, aby mě zachránili.

V březnu 2015 mě z vězení konečně propustili. V té době jsem vážila ani ne 40 kilogramů a nemohla jsem pořádně chodit. Na jedno oko jsem v důsledku mučení oslepla a to druhé nemělo do slepoty daleko. Vypadaly mi všechny zuby a mohla jsem konzumovat pouze tekutou stravu. Když jsem se dostala domů, policisté z Úřadu 610 za mnou přišli dvakrát v průběhu tří dnů, aby mi řekli, že mám oznámit své dceři, aby přiletěla do Hongkongu, kde se se mnou může setkat. Jinak že mi nedovolí, abych si zažádala o vydání pasu.

Řekli mi, že musím informovat svou dceru, aby ve finských médiích nechala zveřejnit prohlášení, že jak ona, tak já jsme přestaly praktikovat Falun Gong, a že Komunistická strana Číny mi nikdy nic špatného neprovedla. Tyto požadavky jsem odmítla, jenže oni za mnou pořád pravidelně chodili a požadovali, abych si četla Manifest komunistické strany. Byla jsem neustále sledována, 24 hodin denně.

Za nějaký čas se mi za pomoci Hong Kong Otsuka International a místních praktikujících Falun Gongu podařilo dostat do Bangkoku v Thajsku a odtamtud jsem pak odletěla do Finska, kde jsem se v říjnu 2015 shledala se svou dcerou (další podrobnosti nemohu prozradit kvůli bezpečnosti angažovaných osob).

Dcera bojovala za mé propuštění celých šest let. Během té doby si Komunistická strana Číny opakovaně najímala Číňany žijící ve Finsku, aby jí vyhrožovali, sledovali ji a pořizovali její snímky. Tito lidé jí říkali, že když s tím nepřestane, já v Číně zemřu.

Moji druhou dceru, Zhaoxuan Jin, zatkli v roce 2009 v Zhengzhou. Praktikující Falun Gongu z různých zemí a také Amnesty International volali na policejní stanici, aby ji propustili. Později se dceři podařilo za pomoci dobrých lidí dostat do Thajska a v současnosti žije ve Finsku.

Zde bych ráda vyjádřila svou vděčnost Amnesty International a všem vládám a lidskoprávním organizacím, které mě a mé rodině pomohly. Doufám, že můj příběh vám pomůže lépe uvidět, jak Komunistická strana Číny pronásleduje praktikující Falun Gongu v Číně! Věřím, že česká vláda se dokáže postavit proti dosud pokračující perzekuci Falun Gongu a pomůže zastavit násilné odběry orgánů a navrátit svobodu všem praktikujícím Falun Gongu v Číně.

Nejzajímavější videa

  • Seznámení s cvičením Falun Gong Seznámení s cvičením Falun Gong
  • Pronásledování Falun Gongu - Krátký film Pronásledování Falun Gongu - Krátký film
  • Výpovědi mučených praktikujících Výpovědi mučených praktikujících

Více videí

Sledujte dění kolem Falun Gongu
na sociálních sítích