Mylné představy o Falun Gongu

Diskuse o Falun Gongu se značně liší, a to natolik, že může působit matoucím dojmem. Pokud máte tendenci usoudit, že pravda nejspíš leží „někde uprostřed“ mezi dvěma protikladnými pohledy (kladnými a zápornými hodnoceními), stálo by za to číst dál.

Tato část se podrobněji věnuje několika tvrzením, která šíří čínský státní mediální aparát pod vedením Ministerstva propagandy (viz odkazy níže). Jde o sdělení záměrně konstruovaná tak, aby mátla a dezorientovala. Podle zprávy deníku The Washington Post z srpna 2001 je „propaganda“ výslovně uváděna jako jeden ze tří nástrojů určených k likvidaci Falun Gongu; těmi dalšími jsou mučení a vymývání mozků.

Málokdo na Západě si však uvědomuje, jak aktivně se propaganda vytvořená čínskou komunistickou stranou šíří na Západě, kde má vyvolat odcizení vůči Falun Gongu a zasít podezřívavost. Cílem je podkopat případnou podporu této pronásledované skupiny. Strana přitom prokázala pozoruhodnou schopnost vnášet tuto propagandu do narativů západních médií.

Pojďme se nyní podívat na podrobnosti…

„Zlá sekta“?

Klíčové body

• Akademici a organizace na ochranu lidských práv na Západě dospěli k závěru, že Falun Gong není sektou. Označení „sekta“ vnímají spíše jako politický nástroj, jehož cílem je ospravedlnit pronásledování.
• V 90. letech 20. století vrcholní čínští představitelé veřejně chválili Falun Gong za jeho přínos ke zdraví a celkové pohodě obyvatelstva.
• Kvůli rostoucí popularitě a nezávislému postavení Falun Gongu však nejvyšší představitel Komunistické strany Číny nařídil jeho potlačení.
• Několik měsíců po zahájení represivní kampaně začali čínští představitelé označovat Falun Gong za „sektu“ – jako prostředek k ospravedlnění perzekuce a k zastrašení případných kritiků.

Falun Gong nebyl 22. července 1999 „zakázán čínskou vládou jako zlá sekta“, jak bývá nepřesně uváděno v některých médiích. Toto označení se objevilo až později – konkrétně v říjnu téhož roku.

Když bylo toto označení použito, nešlo o výsledek promyšlené analýzy, nezávislého vyšetřování ani teologické či akademické debaty. Nepředcházelo mu hodnocení religionistů, sociologů ani psychologů – a nešlo ani o konsenzus čínské vlády.

Šlo spíše o politický krok iniciovaný konkrétním jednotlivcem. Tím byl Ťiang Ce-min, tehdejší generální tajemník Komunistické strany Číny. Podle zprávy deníku The Washington Post z 9. listopadu 1999 to byl právě Ťiang, kdo nařídil, aby byl Falun Gong označen za „kult“, a následně prosazoval přijetí zákona proti tzv. kultům.

Toto označení se objevilo v době, kdy se rodící kampaň strany proti Falun Gongu začala měnit v chaotickou krizovou komunikaci. Nejenže se Falun Gong nepostavil režimu na odpor, ale brutální metody, které byly proti jeho stoupencům používány – včetně mučení a veřejného předvádění policejní brutality – začaly obracet veřejné mínění v jeho prospěch. Stále více Číňanů začalo sympatizovat s pronásledovanou skupinou, a to navzdory intenzivní propagandě režimu. Zároveň sílila i mezinárodní kritika.

Aby celá kampaň neskončila jako trapný a nákladný neúspěch, bylo nutné jednat. Legitimita Ťiangovy vlády byla oprávněně zpochybňována – a on zoufale potřeboval omezit rostoucí vlnu podpory vůči pokojným meditujícím.

Rozhodnutí označit Falun Gong za „zlou sektu“ proto nebylo výsledkem racionální analýzy, ale spíše samoúčelným krokem – stejně jako samotné pronásledování.

Podle deníku The Washington Post „byl zásah podniknut s cílem demonstrovat a upevnit moc čínského vedení… Zdroje z komunistické strany uvedly, že stálý výbor politbyra zásah neschválil jednomyslně a že rozhodnutí o likvidaci Falun Gongu učinil sám prezident Ťiang Ce-min“.

Tentýž článek dále uvádí slova stranického funkcionáře, podle něhož „je to pro Ťianga zřejmě velmi osobní záležitost“.

Co tedy chtěl Ťiang tímto označením ve skutečnosti dosáhnout?

1. Oslabit veřejné sympatie vůči pronásledovanému Falun Gongu a přetavit je v nedůvěru a podezíravost.
2. Odvést pozornost od nezákonných kroků strany a státu, a místo toho zpochybnit bezúhonnost samotné oběti.
3. Dehumanizovat hnutí, čímž se vytvoří prostor pro stupňující se porušování lidských práv – což se v následujících letech projevilo výrazným nárůstem mučení a násilí.
4. Vykreslit jednotlivé stoupence Falun Gongu jako „oběti“ údajného sektářského vůdce – oběti, které může „dobrotivý“ stát zachránit a „převychovat“.

Toto označení však mělo i další, méně zjevný cíl – tentokrát v zahraničí, mimo hranice Číny. Jeho účelem bylo získat odezvu na Západě a vytvořit zástěrku pro ospravedlnění zločinů proti lidskosti.

Podle zprávy z asijského vydání deníku The Wall Street Journal ze 14. února 2001 čínská komunistická strana „nadšeně převzala jazyk i argumenty západního protikultovního hnutí ve své propagandě proti Falun Dafa… Čína se připojila k boji proti kultům, aby ospravedlnila své represe“.

Dalším důkazem tohoto záměru je samotné použití anglického výrazu cult nebo evil cult, který představuje manipulativní překlad z čínštiny. Podle organizace Amnesty International je čínský termín xie jiao přesněji přeložitelný jako „kacířská organizace“ nebo „kacířské náboženství“. Podle alespoň jednoho zdroje navíc vzniklo toto označení s pomocí západní PR agentury – záměrně tak, aby využilo obav ze sekt, zakořeněných ve veřejném mínění na Západě. Tam totiž byly Falun Gong a jemu podobné čchi-kungové praxe z velké části neznámé a snadno mohly být vykresleny jako podezřelé či nebezpečné.

Na závěr je třeba zdůraznit, že přední západní odborníci na náboženství, kteří se Falun Gongem detailně zabývali – například profesor David Ownby – dospěli k závěru, že Falun Gong nenese znaky typické pro kulty. Nezahrnuje uctívání vůdce, nevybírá žádné poplatky, neizoluje své stoupence od společnosti, nezasahuje do jejich osobního života a nepodněcuje k žádnému jednání, které by mohlo být považováno za nezákonné či nebezpečné.

Naopak, tito badatelé Falun Gong řadí mezi nová náboženská hnutí.

Stejně tak řada mezinárodních aktérů – včetně zvláštních zpravodajů OSN, předních organizací na ochranu lidských práv i demokratických vlád – opakovaně označila kampaň proti Falun Gongu za neoprávněné náboženské pronásledování. Nejde o legitimní vládní politiku, jejímž cílem by bylo chránit společnost před údajným škodlivým vlivem, ale o systematické porušování základních práv a svobod.

Je-li tedy něco zřejmé, pak snad právě to, že horlivost, s níž čínské komunistické vedení označilo poklidné, otevřené a laskavé meditační hnutí za „zlou sektu“, svědčí spíše o špatném svědomí samotné strany.

Na tuto možnost upozornil i časopis Time, když v červnu 2001 poznamenal:
„[Stoupenci Falun Gongu] nejsou žádní vrazi; zato komunistická strana je za 51 let své vlády v Číně zodpovědná za smrt desítek milionů nevinných občanů – včetně vlastních příznivců. Možná je tou skutečnou zlou sektou právě Ťiangova strana.“

„Netolerantní“?

Klíčové body

Komunistická strana Číny se snaží Falun Gongu přisoudit falešné nálepky v naději, že jej postaví do protikladu vůči hodnotám tolerance a otevřenosti, které jsou běžné v západních demokratických společnostech. Ve skutečnosti jsou však tato tvrzení snadno vyvratitelná – a pravda je následující:

• Mnoho praktikujících Falun Gongu uzavírá manželství s partnery jiné rasy a vychovává děti smíšeného původu poté, co začnou tuto praxi následovat.
• Falun Gong vítá osoby jakékoli sexuální orientace či genderové identity a nehlásá ani neschvaluje nenávist či diskriminaci.
• Podobně jako mnohá světová náboženství i Falun Gong zastává konzervativní pohled na sexuální etiku. Tato pravidla však nejsou nikomu vnucována a praxe je zcela dobrovolná.
• Učení Falun Gongu klade důraz na to, že každý člověk má nesmrtelnou duši – a že v průběhu reinkarnací se jednotlivci mohou zrodit v různých rasách.

Čínské úřady si uvědomují, že demokratický Západ si cení tolerance, plurality a rozmanitosti – a právě proto se snaží vykreslit Falun Gong jako hnutí, které je s těmito hodnotami v rozporu. Jednoduše řečeno: usilují o to, aby byl označen za „netolerantní“. Některá média se na tuto návnadu chytila.

Tato charakteristika je však evidentně zavádějící. Opírá se pouze o povrchní a neinformovaný výklad učení Falun Gongu zvenčí – a především je v rozporu s tím, jak vypadá skutečná praxe jeho stoupenců.

Podívejme se na první ze dvou nejčastěji uváděných výhrad čínských úřadů: údajnou netoleranci vůči homosexualitě. (Nelze přitom přehlédnout ironii, že to byla právě Komunistická strana Číny, která až donedávna homosexualitu trestala a označovala za duševní poruchu.)

Homofobní?

Pokud jde o otázky sexuální etiky, Falun Gong zastává tradiční postoje podobné těm, které nalézáme v buddhismu nebo křesťanství. V jádru jeho učení stojí myšlenka, že lidské touhy a připoutanosti – včetně těch sexuálních – by neměly ovládat naše jednání. Sexuální vztahy by podle tohoto učení měly probíhat výhradně v rámci monogamního, heterosexuálního manželství.

Tato etická pravidla však nejsou nikomu vnucována – a už vůbec ne lidem, kteří Falun Gong nepraktikují. V souladu s našimi hodnotami soucitu a tolerance věříme, že všichni lidé si zaslouží stejný respekt a laskavé zacházení, bez ohledu na své osobní volby.

Zároveň platí, že nikoho nevylučujeme z možnosti věnovat se této praxi. Naopak, Falun Gong vítá každého – bez ohledu na sexuální orientaci. Praktikující Falun Gongu respektují svobodu jednotlivce žít podle vlastního životního stylu a nikdy nevystupovali proti LGBTQ komunitě ani proti snahám o prosazení jejich práv.

Proti míšení ras?

Dalším tématem, které některá média na základě podnětů čínské státní propagandy otevřela, jsou mezirasové vztahy a děti smíšeného původu. V jedné z přednášek Falun Gongu se nachází krátká pasáž, která vyjadřuje přesvědčení, že různá etnika – ačkoliv jsou si duchovně rovna – mají odlišný božský původ a každé má své vlastní nebe, ke kterému duchovně přináleží.

Je důležité zdůraznit, že se jedná o okrajový prvek kosmologie Falun Gongu, který je často vytržen z kontextu a nesprávně interpretován. Někteří novináři jej nepochopili a přisoudili mu význam daleko přesahující to, co by bylo rozumné na základě dostupných textů. Tento koncept není součástí základního učení Falun Gongu, jehož jádrem jsou etické principy Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti – nikoli kosmologické výklady nebo mytologické příběhy o původu civilizací.

Navíc podobné kosmologické představy nejsou v duchovních tradicích světa ničím neobvyklým. Tradiční mytologie, jak v Asii, tak na Západě, často spojují konkrétní božstva s určitými národy či společenstvími – například římský mýtus o původu římského lidu z Aenea, syna bohyně Venuše, nebo o Romulovi a Removi, synech boha Marse, či starověké čínské víry v božské předky různých etnických skupin.

Tuto pasáž lze správně pochopit pouze v kontextu učení Falun Gongu o reinkarnaci a převtělování duše, které není nijak omezeno rasou ani etnickým původem. Z tohoto pohledu se člověk může v jednom životě narodit v čínské rodině, v jiném jako běloch, černoch či do rodiny smíšeného původu. Takové učení nejenže rasismus a diskriminaci nepodporuje – je s nimi v zásadním rozporu. Falun Gong staví na přesvědčení, že každý člověk má vrozenou božskou podstatu, a jako takový je rovnocennou součástí lidstva bez ohledu na barvu pleti nebo původ. S rasovou nesnášenlivostí je toto učení zcela neslučitelné.

Mnoho praktikujících Falun Gongu uzavírá mezirasová manželství a vychovává děti smíšeného původu. Ze 14 členů týmu Informačního centra Falun Dafa čtyři sami spadají do této kategorie. Praktikující všech ras a národností jsou v rámci komunity považováni za sobě rovné, volně se sdružují, často vstupují do mezikulturních vztahů a těší se plné podpoře svých souvěrců.

Při bližším zkoumání se tak ukazuje, že obě nejčastěji uváděná obvinění z „nesnášenlivosti“ neobstojí – a dokonce naznačují pravý opak. Zdá se, že Falun Gong ve skutečnosti podporuje větší míru tolerance a respektu mezi lidmi různého původu.

„Odmítání léků“?

Klíčové body

• Učení Falun Gongu nezakazuje užívání léků ani od toho nikoho neodrazuje.
• Zabývá se však otázkami karmy a jejím možným vztahem ke vzniku nemocí.
• Popularita Falun Gongu, zejména v 90. letech 20. století v Číně, byla do značné míry spojena s jeho prokazatelným přínosem pro zdraví a podporou zdravého životního stylu – což ostatně tehdy veřejně oceňovali i mnozí čínští vládní činitelé.
• Tvrzení, že „Falun Gong zakazuje užívání léků“, se později stalo jedním z klíčových bodů propagandy Komunistické strany Číny. Jeho cílem bylo nejen ospravedlnit represe, ale také znevážit jeden z nejvýraznějších přínosů této praxe – tedy zlepšení fyzického i psychického zdraví.

Zakazuje Falun Gong užívání léků?

V žádném případě. Učení Falun Gongu nic takového neuvádí.

Falun Gong se zabývá vztahem mezi karmou a nemocí a zdůrazňuje, že přirozeným stavem člověka je zdravé tělo v souladu s vesmírem.

V posledních dvaceti letech došlo v moderní medicíně k významnému posunu v chápání propojení mezi myslí a tělem – dnes je obecně uznáváno, že duševní pohoda přispívá ke zlepšení fyzického zdraví. Ve stále větším měřítku se na Západě rozvíjejí také alternativní a celostní přístupy k léčbě, včetně čchi-kungu, jehož součástí je i Falun Gong.

Podobně jako buddhismus učí i Falun Gong, že nemoc může sloužit jako způsob odstranění negativní karmy. Zároveň však jasně říká, že moderní medicína i nemocnice mají své místo a mohou být účinné. Pokud člověk cítí potřebu, měl by vyhledat lékařskou pomoc. Každý má svobodnou volbu – ať už jde o využívání západní medicíny, tradiční čínské medicíny, nebo kombinace obojího.

Pokud jde o skutečnou praxi, přístup jednotlivých praktikujících Falun Gongu k lékařské péči se liší. Někteří navštěvují nemocnice a užívají léky pravidelně, jiní je potřebují méně často nebo vůbec – nikoli proto, že by jim to bylo zakázáno, ale jednoduše proto, že se cítí zdraví. Neexistují žádná předepsaná pravidla, která by zakazovala lékařskou péči; místo toho Falun Gong nabízí systém učení, který si každý jednotlivec aplikuje na základě vlastního porozumění a osobní svobody. Ústřední hodnotou této praxe je individuální rozhodování.

Jsou tedy životy ohroženy, jak tvrdí čínská vládní propaganda? Neexistují žádné nezávislé studie, které by toto tvrzení potvrzovaly. Naopak, akademický průzkum z roku 1998 mezi 12 000 praktikujícími ukázal, že 97,9 % z nich uvedlo zlepšení zdravotního stavu po započetí praxe Falun Gongu.

Zdravotní přínosy jsou jedním z hlavních důvodů, proč lidé Falun Gong praktikují. Mnozí stoupenci – včetně lékařů – uvádějí, že se jim podařilo uzdravit z vážných, někdy i život ohrožujících nemocí, například rakoviny. Kromě toho existují i vědecké studie a lékařské výzkumy, které dokumentují pozitivní účinky Falun Gongu na zdraví a jeho terapeutický potenciál.

Podle zprávy U.S. News & World Report ze 14. února 1999 – tedy pět měsíců před začátkem perzekuce – chválil představitel čínské Národní sportovní komise (orgán čínské vlády) přínos Falun Gongu pro zdraví: „Falun Gong a další formy čchi-kungu mohou každému člověku ušetřit až 1 000 jüanů ročně na lékařských výdajích. Pokud jej bude praktikovat 100 milionů lidí, znamená to úsporu 100 miliard jüanů ročně,“ uvedl jeden z úředníků zapojených do celostátního hodnotícího procesu. A s odkazem na interní zprávu dodal: „Premiér Ču Žung-ťi z toho má velkou radost. Tyto peníze země právě teď velmi potřebuje.“

Přesto čínská komunistická propaganda později jako jeden z hlavních argumentů pro represivní kampaň proti Falun Gongu často uváděla tvrzení, že 1 400 praktikujících zemřelo po ukončení léčby, údajně kvůli odmítnutí lékařské péče. Tato čísla však nikdy nebyla nezávisle ověřena – vycházejí výhradně z čínských státních médií, bez podpory jakýchkoli transparentních zdrojů.

I kdybychom tato čísla přijali, je třeba je zasadit do kontextu: v populaci čítající přes 70 milionů praktikujících by 1 400 úmrtí během sedmi let (1992–1999) představovalo mimořádně nízkou úmrtnost. A to navzdory skutečnosti, že velká část praktikujících byla starší 50 let a mnozí se k Falun Gongu obrátili právě kvůli vážným zdravotním potížím.

Navíc se Falun Gong dnes praktikuje ve více než 70 zemích světa – a dosud nebyly zaznamenány žádné důvěryhodné zprávy o ohrožení života v důsledku samotné praxe. Skutečné nebezpečí, kterému praktikující čelí, spočívá v systematickém mučení a represích pod vedením Komunistické strany Číny.

„Kontroverzní“?

V Číně nebyl Falun Gong před začátkem pronásledování v roce 1999 nijak „kontroverzní“, natož aby byl označován za „kacířský“. Naopak – v období let 1992–1999 zažíval bezprecedentní popularitu.

Podle zprávy The New York Times z 27. dubna 1999 se k Falun Gongu tehdy hlásilo více než 70 milionů lidí, což z něj činilo nejrozšířenější duchovní a zdraví prospěšnou praxi v celé čínské historii. Každé ráno bylo možné v parcích po celé zemi vidět desítky až stovky lidí, jak společně cvičí. Mezi stoupenci byli nejen běžní občané, ale i elitní vědci, důstojníci Lidové osvobozenecké armády, státní úředníci či akademici.

Co činilo Falun Gong tak přitažlivým? Především nabízel celostní přístup ke zdraví – fyzickému, psychickému i morálnímu. Vyzařoval pozitivitu a stavěl na tradičních čínských ctnostech, jako je pravdivost, soucit a snášenlivost. Jeho praxe byla otevřená, přístupná každému a zcela dobrovolná. Cvičení probíhalo ve veřejných parcích, veškeré učení bylo zveřejněno online a dostupné ke stažení zdarma – bez jakýchkoli poplatků nebo omezení.

Falun Gong si před rokem 1999 vysloužil uznání od celé řady oficiálních institucí, včetně čínského ministerstva veřejné bezpečnosti a Národní sportovní komise. Někteří představitelé dokonce vnímali tuto praxi jako možné řešení rostoucích zdravotních problémů stárnoucí čínské populace.

Když komunistické vedení v roce 1999 Falun Gong zakázalo, čelilo kvůli jeho obrovské popularitě a absenci jakýchkoli důkazů o protiprávním jednání vážné hrozbě ztráty legitimity – jak na domácí půdě, tak v mezinárodním měřítku. Úřad veřejné bezpečnosti provedl tři samostatná vyšetřování, aniž by zjistil jakékoli porušení zákona ze strany Falun Gongu.

Jaké bylo řešení Komunistické strany Číny? Zahájila rozsáhlou očerňující kampaň skrze státní média a koordinované PR aktivity v zahraničí. Tato démonizační strategie měla i druhý účel: odvést pozornost veřejnosti od závažných společenských problémů a narůstající korupce ve vládních strukturách – jevů, které podle některých pozorovatelů ohrožují samotnou stabilitu země.

Jste opakovanými tvrzeními KS Číny o tom, že Falun Gong je nebezpečný, destruktivní nebo extremistický, zmateni? Je dobré si uvědomit tři klíčové skutečnosti.

Za prvé, většina hanlivých tvrzení o Falun Gongu byla ze strany komunistického režimu vyslovena až poté, co se rozhodl tuto skupinu pronásledovat.

Za druhé, nezávislí novináři, kteří se pokusili tato obvinění ověřit, byli v Číně opakovaně vystaveni obtěžování, zastrašování a v některých případech i zatčeni. Ti, kteří přesto získali přístup ke svědkům a důkazům, často zjistili, že tvrzení šířená čínským státem jsou nepravdivá – nebo zcela vykonstruovaná.

Za třetí, pokud by byla obvinění KS Číny pravdivá, proč se stejná obvinění neobjevují v žádné z více než 70 demokratických zemí světa, kde se Falun Gong svobodně praktikuje? Na demokratickém Tchaj-wanu je Falun Gong běžnou součástí veřejného života statisíců občanů – a namísto kritiky se mu zde dostává uznání a podpory.

Skutečný problém? Drastické porušování lidských práv ze strany čínského režimu – a to vůči mírumilovným, apolitickým a zákona dbalým občanům.

Úřady komunistické strany se snaží odvést pozornost. Chtějí, abyste se ptali, kdo tito lidé jsou, místo abyste se zajímali o to, co se jim ve skutečnosti děje.

„Politický“?

Klíčové body

• Falun Gong neusiluje o politickou moc – neusiloval o ni v minulosti, neusiluje o ni nyní a ani v budoucnu nebude.
• Veškeré lidskoprávní aktivity praktikujících Falun Gongu jsou přímou reakcí na pronásledování pod vedením Komunistické strany Číny. Jejich jediným cílem je toto pronásledování ukončit – nikoliv prosazovat politickou agendu.
• Tuidang (hnutí za vystoupení z Komunistické strany Číny) je duchovní a morální iniciativa, nikoli politické hnutí v klasickém smyslu slova. Jejím cílem je vnitřní obroda a osobní odmítnutí násilné ideologie, nikoli převzetí moci či ovlivňování politických struktur.

Čínské úřady často tvrdí, že se Falun Gong „stal politickým“. Tato fráze se postupně začala objevovat i v některých popisech této praxe, jako by tím Falun Gong „zradil“ své duchovní zásady a vstoupil do politického prostoru Číny.

Je však zásadní pochopit jednu klíčovou skutečnost: Falun Gong je duchovní disciplína, jejímž cílem je osobní rozvoj a duchovní naplnění – a jako takový nemá žádné politické ambice. Jeho učení klade důraz na opuštění světských připoutaností, včetně touhy po slávě, postavení nebo moci – a to platí i pro moc politickou.

Tuto podstatu vystihl novinář Ian Johnson, nositel Pulitzerovy ceny a autor rozsáhlých reportáží o Falun Gongu, když napsal: „[Falun Gong] je v jádru apolitická disciplína, zaměřující se na nitro člověka, jejímž cílem je duchovní očista a zlepšení zdraví.“

Aktivity praktikujících Falun Gongu, které mohou navenek působit politicky, nejsou ve skutečnosti ničím jiným než snahou zdokumentovat a odhalit systematické porušování lidských práv, kterého se čínský režim dopouští. To není politický akt – jde o morální odpověď na bezpráví.

V prvních letech pronásledování praktikující Falun Gongu často poukazovali na jednotlivé představitele režimu – především na tehdejšího vůdce Ťianga Ce-mina – jako na hlavní viníky represí. Neobviňovali tehdy Komunistickou stranu Číny (KS Číny) jako celek. Postupem času se však ukázalo, že zásadním problémem není jen konkrétní vůdce, ale samotný systém – způsob, jakým KS Číny formuje myšlení obyvatel prostřednictvím vzdělávání, cenzury a propagandy.

Mnoho čínských občanů mělo potíže uvěřit zprávám o brutálním pronásledování Falun Gongu, protože je státní propaganda učila této realitě nevěřit. Aktivisté si proto uvědomili, že pokud chtějí lidem otevřít oči vůči probíhajícímu bezpráví, musí nejprve prolomit mentální rámec formovaný komunistickou ideologií.

Právě z této potřeby vzešel projekt šíření Devíti komentářů ke komunistické straně – dosud nejpodrobnější analýzy a kritiky KS Číny, která kdy byla publikována. Součástí této snahy je i podpora duchovního a morálního rozhodnutí jednotlivců zřeknout se své vazby na Komunistickou stranu Číny, známého jako Tuidang.

Ačkoli Devět komentářů ke komunistické straně ostře kritizuje Komunistickou stranu Číny, nepředkládá žádný konkrétní politický model ani nevolá po převratu či násilném svržení režimu. Hnutí Tuidang neusiluje o institucionální reformy v tradičním politickém smyslu – jeho cílem není změna moci, ale proměna vědomí.

Tuidang se soustředí především na odmítnutí kultury násilí, lži a morálního úpadku, kterou KS Číny systematicky šíří, a na obnovu tradičních ctností, jež by mohly být základem spravedlivější, svobodnější a humánnější budoucnosti pro Čínu. V mnoha ohledech tak hnutí neusiluje o politickou revoluci, ale spíše o etickou a duchovní obrodu.

Smyslem tohoto úsilí je pomoci lidem v Číně nahlédnout skutečnou povahu režimu, odmítnout jeho propagandu a zabránit tomu, aby se nevědomky stávali spoluviníky při pronásledování nevinných lidí. Konečný cíl je jasný: ukončit represivní kampaň proti Falun Gongu a dalším skupinám – nikoliv získat politickou moc.

Jaký je vztah mezi Falun Gongem a novinami Epoch Times?

V posledních letech některá média zkreslila vztah mezi duchovní praxí Falun Gong a novinami Epoch Times, když je prezentovala jako „mluvčí“ Falun Gongu nebo jako nositele jeho údajných politických postojů. Ačkoliv je pravda, že deník Epoch Times byl založen malou skupinou praktikujících Falun Gongu, samotný deník nereprezentuje tuto duchovní praxi a nehovoří jménem její celosvětové, různorodé komunity.

Fakta

Falun Gong (také známý jako Falun Dafa) je meditační a duchovní praxe s kořeny v tradiční čínské kultuře. Jeho učení se zaměřuje na osobní rozvoj skrze kultivaci tří základních principů: pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Cílem praxe je duchovní očista a odklon od světských připoutaností.

Falun Gong je ze své podstaty apolitický a klade důraz na vnitřní morální růst, nikoli na politickou angažovanost.

Držitel Pulitzerovy ceny, novinář Ian Johnson, popsal tuto praxi takto: „[Falun Gong] je v jádru apolitická disciplína, zaměřující se na nitro člověka, jejímž cílem je duchovní očista a zlepšení zdraví.“

Na rozdíl od běžného dojmu, který vytvářejí některá média, je Epoch Times nezávislým mediálním subjektem. Jeho redakční politika, politické postoje i organizační rozhodnutí jsou přijímány autonomně a nereprezentují učení ani názory celé komunity praktikujících Falun Gongu.

Ačkoli mnoho praktikujících Falun Gongu pravděpodobně oceňuje, že deník Epoch Times důsledně informuje o pronásledování tohoto hnutí Komunistickou stranou Číny, neznamená to, že noviny vystupují jako jejich „mluvčí“ či oficiální reprezentant. Falun Gong nemá formální duchovenstvo, členství ani centralizovanou organizační strukturu. Praktikující tvoří různorodou komunitu rozšířenou ve více než 100 zemích světa – a žádná organizace, včetně Epoch Times, si nemůže nárokovat, že tuto komunitu zastupuje.

Tento postoj shrnula i Nina Sheaová, vedoucí pracovnice a ředitelka Centra pro náboženskou svobodu při Hudsonově institutu, která v rozhovoru pro časopis The Diplomat uvedla:

„Mnoho jiných náboženských skupin, například římští katolíci, má novinové redakce, které nejsou korporátně propojené se samotnou vírou. Spojovat obsah Epoch Times přímo s Falun Gongem je zavádějící a nespravedlivé.“

Falun Gong není politické hnutí

Jedním z častých nedorozumění je domněnka, že Falun Gong zastává nebo propaguje určité politické ideologie – často na základě zpráv publikovaných v médiu Epoch Times. Takový výklad nesprávně spojuje duchovní učení Falun Gongu s politickými postoji jednotlivců, kteří s tímto médiem spolupracují.

Ve skutečnosti praktikující Falun Gongu reagovali na brutální perzekuci ze strany totalitního komunistického režimu tím, že usilovali o odhalování porušování lidských práv, vyvraceli lživou státní propagandu a poukazovali na to, že ideologický základ komunistického režimu je klíčovým důvodem jeho nesnášenlivosti vůči duchovním praktikám.

Tato činnost – snaha upozornit na zločiny proti lidskosti a analyzovat jejich kořeny – není politickým aktem, ale morálním postojem, vycházejícím z hodnot, na nichž Falun Gong stojí: pravdivosti, soucitu a snášenlivosti.

Ztotožňování deníku Epoch Times s Falun Gongem jako jeho „zástupce“ vede k nepochopení samotné podstaty této duchovní praxe. Co je však ještě závažnější – takové zkreslení může přispět k marginalizaci hlasů těch, kteří se stali oběťmi závažného a systematického porušování lidských práv.

Pronásledování Falun Gongu Komunistickou stranou Číny je brutální, rozsáhlé a stále pokračuje. Úsilí médií, jako je Epoch Times, upozorňovat na tyto zločiny je proto důležitou součástí boje proti propagandě a dezinformacím šířeným komunistickým režimem.

Základní učení Falun Gongu je však duchovní povahy a soustředí se na vnitřní kultivaci prostřednictvím hodnot pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Tyto principy dalece přesahují oblast politiky. Jakýkoli pokus spojovat Falun Gong s redakčními postoji nezávislého média tak nesprávně vykresluje povahu samotné praxe i různorodého společenství jejích stoupenců.

Zdroj: Misconceptions – Falun Dafa Information Center