Zhongnanhai - začátek systematického pronásledování

Událost z 25. dubna 1999 nebyla náhlá a náhodná, která by čínský režim nějak překvapila. V roce 1996 někteří představitelé čínské komunistické strany (ČKS) upozornili na prudký nárůst praktikujících Falun Gongu. Poté začali o Falun Gongu a jeho zakladateli šířit negativní zprávy skrze vládní média. V témže roce bylo vládním nařízením zakázáno publikovat knihy Falun Gongu. V roce 1997 a 1998 Ministerstvo veřejné bezpečnosti provedlo celostátní vyšetřování, hledajíce důkazy, které by prokázaly, že Falun Gong je „kult zla“. Žádné důkazy nebyly nalezeny. Vyšetřování pouze způsobilo, že praktikující byli obtěžováni policií.

Poté, co 11. dubna 1999 publikuje He Zuoxiu v tianjinském vysokoškolském magazínu článek útočící na Falun Gong, se místní praktikující Falun Gongu vydají do redakce magazínu vysvětlit fakta a napravit reputaci své praxe (23. a 24. dubna). I přesto, že apel je zcela poklidný, dorazí na místo pořádková policie, která praktikující zbije a 45 z nich zatkne. Když se ostatní začnou domáhat jejich propuštění, tianjinská radnice odpoví, že „věc“ spadá pod Úřad veřejné bezpečnosti a bez rozkazu z Pekingu nikdo propuštěn nebude.

O dva dny později, 25. dubna 1999, se přibližně 10 000 praktikujících Falun Gongu (z oněch 70 milionů) vydává apelovat ke Státnímu úřadu pro odvolání v Pekingu, sídlícího v sousedství centrály čínského vedení Zhongnanhai (Čung-nan-chaj).

Praktikující se chovají velmi kultivovaně, nenesou transparenty ani neskandují hesla, což je oceňováno i mezinárodními pozorovateli. Několik praktikujících dokonce přijme i premiér Zhu Rongji (Ču Žung-ťi) k debatě ve Státní radě. K rozhovorům pak jsou přizváni i úředníci ze Státního úřadu pro odvolání, úředníci z Pekingu a Tianjinu. Praktikující Falun Gongu tam prezentují tři požadavky:

• propuštění zatčených praktikujících v Tianjinu;
• ponechání klidného kultivačního prostředí praktikujícím;
• povolení publikovat literaturu Falun Gongu.

Na konci dne pak jsou zatčení v Tianjinu propuštěni.

O pár hodin později ale předseda ČKS a lídr země, Jiang Zemin (Ťiang Ce-min) zaujímá zcela opačný postoj než premiér a dává nejužšímu vedení země jasně najevo, že Falun Gong tolerovat nebude a že jej zničí. V tomto momentě, a ještě zřetelněji v pozdějším období, se ukazuje, že kampaň proti Falun Gongu vede Jiang Zemin, a to ve velmi osobní rovině. „Komunistická strana musí potlačit Falun Gong. Jak bychom mohli dopustit, aby marxistická teorie, kterou hlásáme, materialismus a ateismus, ve které věříme, nepřemohly to, co propaguje Falun Gong? Pokud by to tak nebylo, nestali bychom se terčem výsměchu?“ píše Jiang Zemin do dopisu starším funkcionářům Čínské komunistické strany z 25. dubna 1999. Tento dopis je později zařazen do třídílného knižního vydání „Vybraných prací Jiang Zemina“. Jiang také v dopise uvádí, že tento incident z 25. dubna je největší politická vzpoura od roku 1989 a že musí být přijato efektivní protiopatření.

Během následujících týdnů úředníci veřejné bezpečnosti obtěžují praktikující na cvičebních místech a rozhánějí je. V červnu nechává Jiang Zemin zřídit tzv. Úřad 6-10 zaměřený na „řešení otázky Falun Gong“ (bývá označován i jako čínské gestapo). V červenci pak spouští celonárodní zatýkání praktikujících.