Norská vláda novelizovala 8. června 2017 národní transplantační zákon, vztahující se ke komerčnímu využití nezákonně transplantovaných orgánů. Cílem bylo upravit zákon tak, aby hlouběji integroval prvky Úmluvy Rady Evropy proti obchodování s lidskými orgány. Hlavním účelem je dát jasně najevo, že zákon nyní slouží i k předcházení a potírání obchodu s lidskými orgány. Navýšeny byly také sankce za porušení těchto zákonů.

Pozadí

Norsko podepsalo zmíněnou Úmluvu společně s dalšími 13 evropskými státy (včetně ČR) a později se přidalo dalších pět zemí. Samotnou ratifikaci Úmluvy do svých zákonů prozatím provedla Albánie, Norsko a Moldavsko.

Cílem Úmluvy je předcházet a potírat obchodování s lidskými orgány. Společně s podpisem Úmluvy se všechny zúčastněné země zavazují spolupracovat na národní a nadnárodní úrovni. V návaznosti na tuto spolupráci budou nastaveny společné specifické mechanismy vedoucí k zajištění efektivní implementace.

Hlavní body úpravy norské legislativy

Norská legislativa vztahující se k boji s násilným odběrem orgánů prošla změnami hlavně v oblastech trestního řádu, zákonu o transplantacích, pitevním zákoně a zákoně o lékařském a zdravotnickém výzkumu. Hlavní a nejdůležitější změny byly uskutečněny v zákonu o transplantacích:

§1 bod č. 2: „Účelem tohoto zákona je také předcházet obchodu s lidskými orgány a bojovat proti němu.“

Tento dodatek k § 1 zákona o transplantaci je implementací článku 1.1a Úmluvy, který jednoznačně ratifikuje jeden z hlavních účelů Úmluvy a slouží k doplnění první věty §1, která stanoví, že účelem zákona je zabezpečit přístup k orgánům určených k transplantaci, respektovat a pečovat o dárce.

§ 2 první část druhý bod: „Tento zákon se vztahuje na všechny části procesu včetně darování a transplantace živých lidských orgánů, buněk a tkání jinému člověku. Tento zákon platí také pro orgány, které byly odstraněny v rozporu s ustanoveními § 5, 6, 7, 10, 12, 13, 16 nebo 20 a dalšími souvisejícími akcemi.“

Paragraf dvacet dál upravuje zákaz komerčního vykořisťování spojeného s transplantacemi za účelem dosažení či poskytnutí finančního zisku nebo srovnatelných výhod.

Následné části probírají porušení předchozích ustanovení, stanovení výčtu skutků spojených s nedovoleným odběrem lidských orgánů a stanovení trestní odpovědnosti či peněžitých trestů spojených s porušením těchto ustanovení.

Komentář autora článku

Snad nejvýznamnějším dodatkem je změna provedená v prvním paragrafu. Ten nyní uvádí jasný záměr, aby vnitrostátní zákony předcházely těmto druhům zločinů a bojovaly proti nim. Přestože některé západní země, jako například Norsko, nemusí nutně mít závažné problémy se zločiny souvisejícími s obchodováním s orgány – kvůli dostatečné legislativě a dobrému postavení v oblasti zdravotní péče atd. – je naprosto důležité, aby tyto země byly příkladem pro národy, kde se taková legislativa nepovažuje za důležitou nebo je dokonce veřejnosti představována jako výmysl – například situace v Číně apod.

Norské vnitrostátní právo dále učinilo kroky k tomu, aby bylo zajištěno, že veškeré druhy nezákonného odstraňování lidských orgánů budou potrestány zákonem, a to bez ohledu na záměr těchto kroků (§ 2). Byla to nezbytná změna vnitrostátního práva, aby bylo zajištěno provádění článku 5 Úmluvy. V tomto bodě Úmluva stanovuje vyšší požadavky než většina vnitrostátních právních předpisů. Toto je samozřejmě vítaný vývoj – jde o posílení postoje vnímání těchto druhů skutků jako trestných činů. To je něco, co v současné době nebylo ve vnitrostátním právu jasně uvedeno.

Pokud jde o změny trestní odpovědnosti z hlediska výkonu trestu odnětí svobody (§ 23 a-b), byla to také nezbytná změna k vyhovění článku 12 Úmluvy. Článek 12 stanoví, že sankce musí být „účinné, přiměřené a odrazující“. Novelizovaný norský zákon ukládá maximální výši trestu odnětí svobody na 6 let. Pro porovnání, italský zákon ze dne 11. prosince 2016 (více zde) stanoví pokuty 30 000-500 000 EUR a odnětí svobody na 3-12 let pro podobné trestné činy. Podle mínění autora, vnitrostátní ustanovení jednotlivých zemí, která se dosud přijala, nastavila laťku trestů příliš nízko. Vzhledem k tomu, že šance na přežití toho, komu byl orgán odebrán, jsou nízké, měla by být tato hranice odpovědnosti nastavena blíže k vraždě nebo zabití, a to hlavně v zemích, kde jsou tyto zločiny proti lidskosti výraznější (jako je například Čína).

Autor: Nicolas Strömbäck (článek byl redakčně zkrácen)

Zdroj: http://endorganpillaging.org/changes-norwegian-legislation-organ-trafficking/